Nejčastější omyly u stravenek

Stravenky již řadu let představují jednu z daňově zvýhodněných možností, jak přispívat zaměstnancům na stravování. Mzdová účetní však musí často vyvracet některé chybné představy, které zaměstnanci o stravenkách mají. Podívejme se na ty nejčastější v tomto krátkém článku.

Chybná představa 1: Stravenky nesmí být poskytnuty za den, kdy zaměstnanec neodpracoval směnu (např. z důvodu čerpání dovolené).

Chybná představa 2: Stravenka může být poskytnuta jen za směnu, v níž zaměstnanec odpracoval alespoň 3 hodiny.

Chybná představa 3: Stravenky nemohou být poskytnuty zaměstnanci, který je ve výpovědi/ve zkušební době.

Vysvětlení

Stravenky jsou (nepovinným) benefitem a je tak pouze na zaměstnavateli, za jakých podmínek a v jakém množství stravenky poskytne. Není tedy pravdou, že zaměstnavatel může poskytovat pouze takový počet stravenek, který odpovídá odpracovaným směnám. Logicky tak není ani nutné, aby byl v rámci směny odpracován nějaký minimální počet hodin.

Zaměstnavatel se čistě teoreticky může rozhodnout, že bude každý měsíc každému zaměstnanci kromě mzdy poskytovat i více kusů stravenek, než je počet pracovních dní daného měsíce, přičemž i nominální hodnota jedné stravenky může být nadprůměrně vysoká. A nejen to. Zákon o daních z příjmů nezná žádný limit pro osvobození stravenek na straně zaměstnance. Tedy celá hodnota všech stravenek bude od daně osvobozena, přestože celková částka bude relativně vyšší.

Proč tedy zaměstnavatelé v drtivé většině případů nepřispívají za neodpracované dny nebo neposkytují větší příspěvek? Neexistuje sice žádný limit pro osvobození na straně zaměstnance v rámci mzdy, ale zaměstnavatel je již hlediska odečtu daní zákonem limitován. Aby si mohl výdaje na poskytnutou stravenku odečíst od dosažených příjmů (a neplatit tak z této částky 19% daň), musí být stravenka poskytnuta za směnu, v níž zaměstnanec odpracoval alespoň 3 hodiny, a alespoň 45 % hodnoty stravenky si musí zaplatit zaměstnanec sám (zpravidla se řeší srážkou ze mzdy).

Kvůli těmto limitacím zaměstnavatelé většinou poskytují stravenky za výše uvedených podmínek, nicméně nejsou k tomu vázáni zákonem ani jiným předpisem. Pokud se zaměstnavatel rozhodne poskytovat stravenky i za podmínek, které jsou pro zaměstnance příznivější, může tak učinit. Pouze musí počítat s nižší mírou daňové uznatelnosti na své straně.

Představa, že stravenky nemohou být poskytnuty zaměstnancům ve výpovědi nebo ve zkušební době, je už zcela lichá, protože taková podmínka není uvedena pro osvobození ani na straně zaměstnance, ani na straně zaměstnavatele. Tyto mýty zřejmě pramení z osobních zkušeností lidí z jejich předchozích zaměstnání, kdy skutečně někteří zaměstnavatelé těmto skupinám zaměstnanců stravenky neposkytují. Nicméně to neznamená, že je poskytování stravenek zaměstnancům ve výpovědi nebo ve zkušební době zákonem zakázáno nebo že by toto poskytnutí stravenky bylo daňově či jiným způsobem znevýhodněno.