Státní svátky z pohledu mzdové účetní

Příchod Cyrila a Metoděje a upálení Jana Husa si každoročně připomínáme pátého, resp. šestého července. Jedná se o státní svátky, což znamená, že většina zaměstnanců nemusí do práce, připadla-li jim na tyto dny směna. Hlavní body týkající se svátků z hlediska zaměstnancovy mzdy si probereme v následujícím článku.

Pokud zaměstnanec není zaměstnavatelem v souladu se zákoníkem práce povolán do práce ve svátek, zůstává doma a pro zaměstnavatele nepracuje. V takovém případě se mu mzda nekrátí, pokud se jedná o zaměstnance s pevnou měsíční mzdou. Pokud se jedná o zaměstnance s hodinovou mzdou, proplatí mu mzdová účetní za hodiny neodpracované z důvodu svátku náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. U těchto zaměstnanců se tedy neodpracovaná doba z důvodu svátku platí stejným způsobem jako dovolená. U zaměstnanců s měsíční mzdou je však svátek „placen“ jako odpracovaná doba.

Zákoník práce ve svém § 91, odst. 4 definuje, kdy může zaměstnavatel nařídit práci ve svátek. Dojde-li k takové situaci, zaměstnanec přirozeně dostává standardní mzdu za odpracovanou dobu. Vzhledem k tomu, že mu ale ušlo pracovní volno, má nárok na volno náhradní. Toto volno by měl zaměstnavatel určit tak, aby bylo vyčerpáno nejpozději do 3 kalendářních měsíců. Za dobu čerpání náhradního volna zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (tedy platí se stejně jako dovolená).

Přitom čerpání náhradního volna je zákonem předpokládáno jako primární „satisfakce“ za práci ve svátek. Až když se zaměstnavatel a zaměstnanec spolu dohodnou, může být místo náhradního volna poskytnut příplatek za práci ve svátek, který činí min. 100 % průměrného hodinového výdělku.